SONKRÁN - přednáška Petra Šulce 17.3.2016

SONKRÁN - THAJSKÝ NOVÝ ROK

Výtah z přednášky Petra Šulce ze 17.března 2016 při výroční členské schůzi.

Legenda o původu:

Stará velmi košatá hinduistická legenda v thajské verzi praví (stručně a zjednodušeně řečeno): Bůh Kabinbrahma, jedna z deit - nebeských inkarnací Brahmy stvořitele - musel po prohrané sázce a díky slibu, který udělal, obětovat svoji hlavu. Žhnula tak velkým žárem od usilovných meditací, že nesměla padnout na Zem, protože by celou zapálila svým žárem. Kdyby byla v nebi tak by vysušila všechnu vodu pro Zemi. Kabinbrahma měl sedm dcer-andělů. Požádal je, aby si jeho hlavu podávaly mezi sebou střídavě každý rok. Ta, na kterou přišla řada, měla titul Náng Songkrán - princezna Songkrán a měla za úkol znovu umístit hlavu na dráhu oběžnou kolem posvátné hory Mount Mérú mezi nebem a zemí. Jde o sluneční mytologii: žárem sálající hlava představuje Slunce, sedm dcer dny v týdnu (mají své barvy a jiné symboly, víme s čím vším je to v Thajsku spojeno).

Jak vznikl thajský název ,,Songkrán”:

Původ má v sanskrtu, ve slově ,,Sankrantý”, které znamená cosi jako přechod k lepšímu, dobrou změnu. ,,Songkrán” je vznešené slovo z královské polohy thajštiny. Jako třeba název mezinárodního letiště Suvanaphumi - Zlatá země, které by ovšem v ,,civilní” poloze thajštiny znělo nejspíš ,,múang thóng” . Nebo jako jméno královské bárky ,,Suvanahong” - Zlatá labuť. V ,,normální” thajštině se ,,svátek Nového roku” neřekne ,,Songkrán”, ale ,,Van pí maj” (den-rok-nový). Význam prastarého termínu ,,sangrantý-přechod k lepšímu” je třeba chápat astronomicky a astrologicky. Avšak i ryze pragmaticky z hlediska přírodních podmínek pro zemědělství, pro úrodu. Šlo o přechod Slunce z jednoho měsíčního znamení astrologického kalendáře do druhého ve starověké Indii, v Nepálu a Banghladéši. Byla to hinduistická oslava přechodu Slunce do znamení Kozoroha, tedy svátek příchodu jara 14. nebo 15. ledna. A příchodu jara a nové zemědělské sezony, po sklizni úrody staré. V Thajsku se tradičně slavíval Songrán když Slunce přecházelo ze znamení Ryby do znamení Berana. Neboli ze znamení posledního měsíce roku do znamení prvního měsíce roku dle slunečního kalendáře. Tedy v době jarního slunovratu. Čili - opět, obdobně - po sklizni a před příchodem dešťů a tedy nové úrody.

Kolik Nových roků se slaví a kolik má Thajsko letopočtů:

(datum thajského Nového roku v proměnách dob): Datum počátku nového roku bylo původně pohyblivé. Bylo to datum Songkránu a zároveň počátku kalendářního nového roku. Stanovili ho vždy dle slunečního kalendáře, vycházelo to na dny mezi 21. březnem a 20. dubnem. V roce 1888 dostaly oslavy nového roku pevné datum a to 6.dubna. To souviselo s výročím založení Bangkoku - Krungthépu Mahá Nakhonu jako hlavního města. Šestým dubnem začínal thajský národní kalendář. Dnes se 6. duben slaví jako Van Čakrí - Den dynastie Čakrí, výročí nástupu vládnoucí thajské královské dynastie na trůn. Poté - v roce 1912 - bylo datum přesunuto na 1.dubna.

Současný Nový rok (Van pí maj) a letopočet:

K velmi podstatné změně došlo pak v roce 1940, kdy byl svátek rozdělen na dva: na tradiční Songkrán a na moderní začátek roku sjednocený se světem. Od té doby má kalendářní rok 365 dní a jeho začátek má pevné kalendářní datum 1.ledna podle mezinárodního gregoriánského kalendáře. Slaví se jako státní svátek ,,Van pí maj”. O půlnoci z 31.prosince na 1.ledna se mění rok letopočtu. Thajsko si však vedle mezinárodního letopočtu ponechalo i buddhistický letopočet a ten se zcela běžně používá. Buddhistická éra začíná o 543 roků dříve než křesťanská. Jaký je tedy teď, v roce 2016, v Thajsku tradiční rok? Rok 2016 = 2559. Jestliže se kalendářní rok mění i v Thajsku 1.ledna, je to projev sjednocování se západní kulturou. Songkránu však bylo ponecháno tradiční načasování v dubnu v souvislosti s astronomií a změnou zemědělských údobí roku. Thajsko má v současnosti mnoho oficikálních významných svátků se dvěma druhy posazení v kalendáři. Asi 15 nejdůležitějších má datum pevné dle greoriánského kalendáře a celá řada významných buddhistických ceremoniálů má datum proměnlivé a to dle lunárního astronomického kalendáře, vždy za úplňku. My farangové si to uvědomujeme nejčastěji vždy v listopadu, kdy hledáme v kalendáři, který den se v daném roce budou za úplňku pouštět kratongy. Je tu ještě jedna poťouchlá otázka. Kolikrát se tedy slaví v Thajsku Nový rok? Přeci třikrát za čtvrt roku. Je třeba nezapomenout na Van trut džín - Čínský Nový rok. Má pohyblivé datum - vždy v první den prvního měsíce čínského lunárního kalendáře. Bývá to mezi 21.lednem a 20.únorem. Oslavy končí 15.den svátkem lampionů (letos, v roce 2016, vychází na 8.února a je zasvěcen znamení opice). Songhrán: Oslavy Songkránu se však měsícem neřídí, mají pevný termín každý rok od 13. do 15.dubna. Tři dny je to státní svátek. Pokud to připadne na víkend, přidávají se volné dny. A na mnoha místech se slaví po více dnů. Dny Songkránu spadají do období největších veder. Do období sklizně rýže nebo po ní. Do období před začátkem období dešťů, které budou znamenat orbu, setí a tedy novou úrodu.

Tradiční podoba:

Zvyklosti oslav byly rozloženy do 4 dnů. V den první - Van songkrán long - se úklízelo v domech, odstraňovaly se všechny odpadky, vše staré a špatné. O dnu druhém se připravovaly pokrmy pro mnichy na další den, kdy hned ráno všichni putovali do chrámů. Tam obdarovávali buddhistické mnichy a klášter, polévali sochy Buddhy vodou, osvobozovali uvězněné ptáky, ryby nebo želvy, aby tak projevili umění daru svobody. Následovala návštěva rodičů, prarodičů a příbuzných. Rodičům - svým předkům - polévali děti ruce vodou a prosili je o požehnání. Tento třetí den byl i dnem vzdávání úcty zemřelým předkům. V provinciích se někde udržovaly i trochu odlišné zvyklosti. Obecně vzato: na jihu se kladl velký důraz na odpočívání a nicnedělání v tyto sváteční dny, vše muselo být připraveno předem. A také na dodržování buddhistických ctností, v těchto dnech se ještě mnohem důsledněji musel člověk vyvarovat toho, aby se někoho nešetrně nedotkl, nemluvě o lhaní nebo ubližování jakémukoli tvorovi. Na severu zase vznikla tradice zahánět 13.dubna smůlu a vše staré a zlé rachejtlemi a ohňostroji. Vše se o Songkránu odehrávalo ve slavnostním tradičním oděvu a ve květinami vyzdobených prostorách. Mnohde přemisťovali významné sochy Buddhy ze svatyní na volná prostranství nebo je nosili ve slavnostních procesích městy a vesnicemi. Zvykem bylo přinášet do chrámů písek, měla to být symbolická náhrada za ten písek, který byl během starého roku odnesen při nesčetných návštěvách chrámů při odchodu ven na botách. Z písku se stavěly malé stúpy s vlaječkami na vrcholku. Mnohde byly pořádány soutěže královny krásy Songkránu. Pak teprve došlo na veselí, na vyvrcholení, na ,,vodní festival”, tanec, popíjení, hodovaní.

Proč hrátky s vodou a pudrem?:

K Songkránu vždy patřilo polévání vodou. Při závěrečném veselí se už nepolévají jen sochy Buddhy a ruce vážených osob, ale vodou poleje a případně i pudrem posype každý každého. Je to jednak symbol očištění od starého a jednak přání štěstí a všeho dobrého v novém období. Včetně omlazení. TRADICE VERSUS 21.století? V současném moderním Thajsku se rozhodně neslaví Songkrán méně než tomu bývalo za starého Siamu. Možná právě naopak. Thajsko je zemí svátků a oslav. Říká se, že když se po jedněch slovnostech uklízí výzdoba, zároveň se začíná s novou. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je to často pravda. Songkrán je možná nejoblíbenější a rozhodně si ho Thajci nejvíc užívají. Prožít to s nimi je velký zážitek. Člověk si přitom říká: ,,tento národ se ještě opravdu dovede bavit”. Minimálně tři dny polévání všech všemi, tance, zpěvu, popíjení. Všechny starosti se hodí za hlavu a je jenom a jenom legrace. Řadu let se diskutuje, a každým rokem více a na nejrůznějších úrovních, jestli oslavy Songkránu neztratily svoji původní buddhistickou náplň. Starší lidé jsou o tom mnohdy přesvědčeni, poukazují na to, že se ze Songkránu - hlavně ve městech - stala jen obří vodní bitva a opíjení. Pravda to je z části. Mnozí i mladí lidé nezapoměli na návštěvy chrámů a rodičů a na původní smysl vítání Nového roku a mnohé krásné tradice se tak díky Songránu udržují při životě pro budoucnost. Skoro nic se neobejde bez problémů, ani Sonkrán ne: Byl by to běžný rozpor mezi starou a mladou generací starý jako svět sám. Pamětníci mívají pocit, že starý dobrý svět se obrací vzhůru nohama a vše nové spěje ke špatným koncům, mladí se tomu pohrdlivě usmívají. Jenže v tomto případě zastánci tradic nezveličují a thajská společnost má s oslavami Songkránu skutečné problémy. Zabývají se tím velmi vážně jak ústřední tak místní úřady, police, školy, sdělovací prostředky a další instituce. Nejenže z krásné tradice je pro omladinu pouze divoká zábava, je to trochu horší. Původní zdvořilé jemné polévaní troškou vody se změnilo v často velmi agresivní bitvy spojené s násilnostmi. Odehrává se to ve znamení kultu až obludných vodních zbraní. Alkohol teče proudem od rána do večera, přitom se o svátcích celý národ stěhuje hromadně po dálnicích a počty mrtvých po haváriích zaviněných alkoholem za těch několik dní snad raději neuvedu. Nejprve se to řešilo výzvami a varováním, teď na mnoha místech bývá vyhlášen zákaz prodeje i požívání alkoholu, vyhlašují se ,,suché a bezpečné zóny”, kde se nesmí nejen používat hadice proti projíždějícím autům, ale vůbec stříkat na lidi, aby bylo kam se uchýlit. Týká se to hlavně vyhlášených divokých oblastí jako je třeba v Bangkoku Khao San Road nebo třídy Rámy devátého a Silom. Řeší se i další problém - jestli se při tak dlouhých a rozsáhlých vodních slavnostech příliš neplýtvá vzácnou vodou, zvlátě, když Thajsko postihují velmi zhoubná sucha kritická pro zemědělství. Thajský Songrán se stal celosvětově proslulý a s nadšením se do oslav zapojují davy cizinců. Mnozí v nich vidí hlavně příležitost k naprosto nevázanému divočení. Mladí farangové často vůbec ani za mák nechápou jejich duchovní obsah. Netuší, že se sluší o šesté hodině podvečerní přestat s veselicí, zaměnit promáčené a pudrem zmazané hadry za zdvořilé oblečení a je často vidět jak se vrhají se svými zasobníky vody a stříkačkami na nastrojené užaslé Thajce. Těžko po nich chtít střízlivý úsudek po celodením chlastu. To jen posiluje snahu vést thajskou omladinu k tomu, aby zase začala dávat při tak významné příležitosti přednost slavnostnímu thajskému hedvábí před šortkami a miniskukněmi. Samozřejmě, že na druhé straně jsou vítány příjmy z velkého každoročního nárustu turistů bažících po zážitku z thajského Songkránu. Slaví se Sonkrán výhradně v Thajsku? Thajský songkrán je bezpochyby nejpopulárnější, ale dost podobně příchod astronomického nového roku vítají především v zemích theravádového buddhismu v jihovýchodní v Asii, zejména v Barmě, Kambodži a Laosu. Oslavy mají společný původ. Zajímavé je, že například kambodžský nový rok se sice jmenuje Čaul Čnam Thmej, ale tradiční pojmenování prvního dne oslav v Kambodži zní Mahá Songkrán. Mnohé zvyklosti v těchto zemích jsou stejné nebo podobné, ,polévání vodou pro štěstí v nastávajícím roce, úcta k předkům, žádání o jejich požehnání, návštěvy chrámů a při té příležitosti třeba i stavění malých písečných stúp. V poslední době se snaží úspěšně soupeřit s Thajskem v lákání na novoroční oslavy Singapúr. Dnes máme 17.března, Thajci budou slavit Sonkrán za necelý měsíc.My budeme mít za 10 dní Velikonoce. Je nějaká podobnost Sonkránu S Velikonocemi? Podobnost křesťanských Velikonoc a buddhistického Nového roku? Vypadá to jako naprostý nesmysl? Jenže to nesmysl ani trochu není. Srovnání začněme od názvů. Jméno Velikonoc v latině, v řečtině nebo v hebrejštině znamená ,,přechod” nebo ,,průchod”. Jde o průchod Slunce jarním bodem. Nepřipomíná to sanskrtský prakořen slova Sonkrán: ,,Sankrantý - přechod k lepšímu”? I jí m se mínil přechod Slunce k jinému znamení zvěrokruhu. Tradičně Sonkrán míval, i když se to změnilo, pohyblivé datum dle solárního kalendáře. Naše Velikonoce doposud nemají pevné datum, stanovuje se vždy na neděli po prvním jarním úplňku neboli po průchodu Slunce jarním bodem. A že jde o zvyklosti dvou zcela odlišných náboženství. Cožpak si Songkrán vymysleli buddhisté? A Velikonce křesťané? Jde v obou případech o daleko starobylejší předbuddhistické a předkřesťanské svátky animistů, vyznavačů sil a božstev přírody. My v Evropě bychom řekli pohanů. No a jsme u podstaty: Songkrán i Velikonoce jsou svátky vítání příchodu jara. Návratu Slunce. Procitnutí přírody. Počátku nové úrody. A zbývá snad už jen připomenout polévání vodou a omlazování velikonoční pomlázkou. A popřát všem krásné Velikonoce, veselý Songkrán a vše nejlepší do nového roku.